Když jedou blbci do Prahy
Když jedete dělat svojí kamarádce morální podporu na dva pracovní pohovory do veliké stověžaté Prahy (které jste se úspěšně zvládli celé léto vyhýbat), tak nějak nečekáte, že si budete většinu dne připadat jako naprostý nepoužitelný debil. Když máte neprůstřelný plán zahrnující jeden pohovor ve 12:30, druhý ve 14:30, pořádnou dávku nakupování a zdánlivě přesné adresy, nemyslíte si, že se může podělat skoro všechno. Na svoje naivní představy pak vzpomínáte na zastávce, kde jste měli stát nejmíň před půl hodinou, přičemž vyhlížíte tramvaj plazící se rychlostí přežraného šneka, která jede kvůli výluce v úplně jiný čas a přemýšlíte, jak jste se mohli tak plést.
Přes všechny katastrofy se ale nakonec daří přivolat zázrak a dosáhnout úspěchu. Tak ať tenhle telegrafický zápis včerejšího dne slouží (kromě tradičního pobavení na můj účet) jako důkaz, že štěstí si sedne vždycky na vola.
11:00 Projíždíme Libní. Uvědomujeme si, že kdybychom vystoupily, měly bychom to na místo prvního pohovoru v květince mnohem blíž, ale máme ještě hodinu a půl a v okolí nic není, tak je nám to jedno.
11:10 Jdeme na Václavák do Luxoru.
11:45 Kamarádka si kupuje 2 knížky a nemůže najít dole pokladnu.
11:50 Spěcháme na metro.
12:10 Nutím kamarádku vyběhnout po eskalátorech z metra, následkem čehož je zpocená jako kůň.
12:20 Přijíždíme na Harfu a podle mapy má být ta květinka 2 minuty chůze od nás někde v okolí nákupáku. Nikde ji nevidíme. Říkám, že to vypadá, jako kdyby byla vevnitř. Jdeme dovnitř a vidíme květinku s úplně jiným názvem. Ptám se, jestli se tam jdeme podívat. Kamarádka tvrdí, že to určitě není ono a jen bychom ztrácely čas.
12:25 Lítáme po Harfě a hledáme jinou květinku. Kamarádka volá jejich číslo, aby se zeptala, kde přesně to je. Šéfová jí to nebere. Sekuriťák nám říká, že nějaká další květinka je jedině zezadu naproti Harfě.
12:30 Kamarádka běží do květinky. Cestou jí šéfová volá zpátky, Říká, že na dnešek žádný pohovor naplánovaný nemá, její jméno v životě neslyšela, nikdy jí nevolala a už vůbec nikdy by si nenaplánovala pohovor na 12:30, protože není v práci. Navíc mají prej prodejnu na Smíchově a ne v Libni.
12:40 Nic nechápeme, kamarádka je naštvaná, nadává a kontroluje všechny poslední hovory. Vidí hovor od šéfové z toho dne, kdy si naplánovaly pohovor na Harfě ve 12:30.
12:45 Naštvaně se jdeme najíst do nákupáku.
13:15 Kamarádka chce vědět, kde přesně ta podělaná květinka je, když mapa ukazuje adresu pořád kousek od nás. Navigace nás žene v bláznivém okruhu všemi ulicemi okolo. Kamarádka nadává, že jí dochází data. Strejda Google nás nakonec zavede přímo před tu květinku uvnitř, kterou jsme viděly prve.
13:30 Kamarádka vidí, že název je jiný, ale adresa odpovídá tomu, co jí poslali v odpovědi na inzerát. Po zvažování, jak velký kretény ze sebe uděláme, se jde dovnitř zeptat, jestli je to ono. Je. Přichází o hodinu později a zmateně prodavači vysvětluje, že jde na pohovor.
13:50 Prodavač si ji bere stranou. Šéfová tvrdí, že ji má normálně na seznamu a dneska nikomu nevolala.
14:10 Šéfové nestojí za to ji zaučovat. Brala by ji jedině na příležitostnou výpomoc. Vychází najevo, že návody na youtube a fixy nestačí k tomu, aby se člověk naučil vázat kytice za pár večerů.
14:20 Začíná být jasné, že nestíháme ten další pohovor v call cetru, ale stejně jedeme na Maniny. Kamarádka se po cestě pokouší volat do té firmy, ale nikdo to nezvedá.
14:30 Kamarádka pajdá po Holešovicích, protože si vzala nové nevyšlápnuté boty na vysokém podpatku a skoro nemůže chodit.
14:40 Přicházíme do call centra. Recepční říká, že šéfová už odchází a nejspíš nebude brát telefon. Kamarádka se jí opět nedovolá. Recepční taky volá a jí to šéfová šťastnou náhodou zvedne. Říká, ať ta holka jde, ale rychle.
15:00 Kamarádka získává práci v call centru. Celé šťastné míříme do Palladia.
15:30 Kamarádka prohlašuje, že v těch botách nevydrží už ani minutu a že si chce koupit žabky na dovolenou. Hledáme Deichmann. Najdeme ho, ale žabky ne.
16:00 Vedle ve Sportisimu hledáme dámské žabky velikosti 41. Neúspěšně. Kamarádka si kupuje potápěčské ploutve a prosí mladého slovenského prodavače, aby jí našel žabky ve skladu. Ten přehrabuje krabice nejméně půl hodiny, než objeví něco, s čím by byla spokojená, Oba jsou zoufalí. Bolí mě hlava jako 10 čertů.
17:00 Kamarádka se před obchodem přezouvá do žabek. Nohy má fialové a plné puchýřů tak, že vypadají, jako kdyby měla 6 prstů. Zbytek dne pleská v žabkách a v kombinaci s upnutými džínami a krajkovou halenkou tvoří nový módní trend. Bolí mě hlava jako 20 čertů.
17:30 Kupujeme mi tričko a pijeme kafe, což mě staví na nohy. Hlava už mě nebolí.
19:03 Jedeme domů. Sedíme v kupéčku s japonským párem, který se cpe nějakým příšerně smradlavým jídlem. Probíráme naše známé a shodujeme se, že lidi jsou blbí. My netvoříme žádnou výjimku.
Přes všechny katastrofy se ale nakonec daří přivolat zázrak a dosáhnout úspěchu. Tak ať tenhle telegrafický zápis včerejšího dne slouží (kromě tradičního pobavení na můj účet) jako důkaz, že štěstí si sedne vždycky na vola.
11:00 Projíždíme Libní. Uvědomujeme si, že kdybychom vystoupily, měly bychom to na místo prvního pohovoru v květince mnohem blíž, ale máme ještě hodinu a půl a v okolí nic není, tak je nám to jedno.
11:10 Jdeme na Václavák do Luxoru.
11:45 Kamarádka si kupuje 2 knížky a nemůže najít dole pokladnu.
11:50 Spěcháme na metro.
12:10 Nutím kamarádku vyběhnout po eskalátorech z metra, následkem čehož je zpocená jako kůň.
12:20 Přijíždíme na Harfu a podle mapy má být ta květinka 2 minuty chůze od nás někde v okolí nákupáku. Nikde ji nevidíme. Říkám, že to vypadá, jako kdyby byla vevnitř. Jdeme dovnitř a vidíme květinku s úplně jiným názvem. Ptám se, jestli se tam jdeme podívat. Kamarádka tvrdí, že to určitě není ono a jen bychom ztrácely čas.
12:25 Lítáme po Harfě a hledáme jinou květinku. Kamarádka volá jejich číslo, aby se zeptala, kde přesně to je. Šéfová jí to nebere. Sekuriťák nám říká, že nějaká další květinka je jedině zezadu naproti Harfě.
12:30 Kamarádka běží do květinky. Cestou jí šéfová volá zpátky, Říká, že na dnešek žádný pohovor naplánovaný nemá, její jméno v životě neslyšela, nikdy jí nevolala a už vůbec nikdy by si nenaplánovala pohovor na 12:30, protože není v práci. Navíc mají prej prodejnu na Smíchově a ne v Libni.
12:40 Nic nechápeme, kamarádka je naštvaná, nadává a kontroluje všechny poslední hovory. Vidí hovor od šéfové z toho dne, kdy si naplánovaly pohovor na Harfě ve 12:30.
12:45 Naštvaně se jdeme najíst do nákupáku.
13:15 Kamarádka chce vědět, kde přesně ta podělaná květinka je, když mapa ukazuje adresu pořád kousek od nás. Navigace nás žene v bláznivém okruhu všemi ulicemi okolo. Kamarádka nadává, že jí dochází data. Strejda Google nás nakonec zavede přímo před tu květinku uvnitř, kterou jsme viděly prve.
13:30 Kamarádka vidí, že název je jiný, ale adresa odpovídá tomu, co jí poslali v odpovědi na inzerát. Po zvažování, jak velký kretény ze sebe uděláme, se jde dovnitř zeptat, jestli je to ono. Je. Přichází o hodinu později a zmateně prodavači vysvětluje, že jde na pohovor.
13:50 Prodavač si ji bere stranou. Šéfová tvrdí, že ji má normálně na seznamu a dneska nikomu nevolala.
14:10 Šéfové nestojí za to ji zaučovat. Brala by ji jedině na příležitostnou výpomoc. Vychází najevo, že návody na youtube a fixy nestačí k tomu, aby se člověk naučil vázat kytice za pár večerů.
14:20 Začíná být jasné, že nestíháme ten další pohovor v call cetru, ale stejně jedeme na Maniny. Kamarádka se po cestě pokouší volat do té firmy, ale nikdo to nezvedá.
14:30 Kamarádka pajdá po Holešovicích, protože si vzala nové nevyšlápnuté boty na vysokém podpatku a skoro nemůže chodit.
14:40 Přicházíme do call centra. Recepční říká, že šéfová už odchází a nejspíš nebude brát telefon. Kamarádka se jí opět nedovolá. Recepční taky volá a jí to šéfová šťastnou náhodou zvedne. Říká, ať ta holka jde, ale rychle.
15:00 Kamarádka získává práci v call centru. Celé šťastné míříme do Palladia.
15:30 Kamarádka prohlašuje, že v těch botách nevydrží už ani minutu a že si chce koupit žabky na dovolenou. Hledáme Deichmann. Najdeme ho, ale žabky ne.
16:00 Vedle ve Sportisimu hledáme dámské žabky velikosti 41. Neúspěšně. Kamarádka si kupuje potápěčské ploutve a prosí mladého slovenského prodavače, aby jí našel žabky ve skladu. Ten přehrabuje krabice nejméně půl hodiny, než objeví něco, s čím by byla spokojená, Oba jsou zoufalí. Bolí mě hlava jako 10 čertů.
17:00 Kamarádka se před obchodem přezouvá do žabek. Nohy má fialové a plné puchýřů tak, že vypadají, jako kdyby měla 6 prstů. Zbytek dne pleská v žabkách a v kombinaci s upnutými džínami a krajkovou halenkou tvoří nový módní trend. Bolí mě hlava jako 20 čertů.
17:30 Kupujeme mi tričko a pijeme kafe, což mě staví na nohy. Hlava už mě nebolí.
19:03 Jedeme domů. Sedíme v kupéčku s japonským párem, který se cpe nějakým příšerně smradlavým jídlem. Probíráme naše známé a shodujeme se, že lidi jsou blbí. My netvoříme žádnou výjimku.
Komentáře
Okomentovat